Patnáctého října zveřejnilo Letiště Praha tiskovou zprávu, ve které předseda představenstva Radomír Lašák chválil „velmi solidní finanční základ“ společnosti. Stabilní rating Aa3 od agentury Moody’s označil za „důležitý projev důvěry“ a zároveň za závazek „pokračovat v odpovědném řízení společnosti“. O osm dní později, v pátek 23. října, rezignoval. Ministerstvo financí jako jediný akcionář letiště teď potvrdilo, že mu nenáleží žádné odstupné.
Moody’s svoje hodnocení opírá hlavně o výjimečné postavení Letiště Praha jako jediného provozovatele letiště obsluhujícího hlavní město a hlavní mezinárodní bránu do Česka. Agentura kladně hodnotila i konkurenceschopné poplatky v rámci vyváženého regulačního rámce a flexibilitu při naplňování dlouhodobého investičního plánu – tedy přesně to, o čem teď rozhoduje vedení, které se za necelé tři týdny od zveřejnění ratingu z větší části obměnilo.
Necelé tři měsíce v čele Letiště Praha
Lašák nastoupil do čela letiště na začátku srpna, kdy vystřídal Jiřího Pose. Jeho jmenování provázela kritika odborné veřejnosti i letištních odborů, které kvůli němu vyhlásily stávkovou pohotovost – ta podle pozdějších zjištění trvala tři měsíce, aniž by se reálně dotkla provozu. Ve funkci předsedy představenstva tak Lašák nevydržel ani sto dní. Ministerstvo jeho odchod oficiálně zdůvodnilo osobními důvody.
Mluvčí ministerstva financí Stefan Fous řekl deníku Zdopravy.cz, že výběrové řízení na nového šéfa chce resort vypsat „v následujících dnech“ a nový předseda představenstva by podle něj mohl být znám ještě letos. Podmínky mají být podobné jako u květnového výběrového řízení – prokazatelná praxe v exekutivním managementu velké společnosti a přímá odpovědnost za tvorbu a kontrolu rozpočtu. Do nalezení nástupce letiště dočasně řídí člen představenstva Jiří Kraus.
Personální domino
Lašákova rezignace není jedinou změnou ve vedení. Ve zkušební době skončil i ředitel komunikace a marketingu Marek Zeman, který na pozici nastoupil teprve 1. září – tedy měsíc po Lašákově příchodu. Mluvčí letiště Denisa Hejtmánková důvod ukončení neupřesnila, dočasným řízením útvaru byl pověřen manažer Jan Schlenker. Zeman přitom nahradil Evu Krejčí, jednu z trojice ředitelů, kteří letiště opustili krátce po Lašákově nástupu v srpnu.
Za necelé tři měsíce se tak v křesle ředitele komunikace vystřídali dva lidé – a ani jeden nevydržel do podzimu. Odborový svaz dopravy nyní požaduje, aby se na výběru nového vedení letiště podíleli i zástupci zaměstnanců.
Personální nestabilita na vrcholu firmy přitom není ojedinělá epizoda. Jen od letošního srpna se u Letiště Praha vystřídali tři lidé v roli generálního ředitele nebo předsedy představenstva – Jiří Pos, po něm Radomír Lašák a nyní dočasně Jiří Kraus – a dva ředitelé komunikace. Pro zaměstnance, odbory i obchodní partnery letiště to v praxi znamená, že se priority vedení mění rychleji, než stihnou doběhnout rozjednané projekty.
Kdo je ve hře
Výběr nástupce přitom není jen formalita. Nové vedení musí najít společnou řeč s odbory a zároveň nezastavit rozjednané investiční projekty, než se v nové roli vůbec stihne zorientovat. Mezi možnými kandidáty na post šéfa letiště se podle Zdopravy.cz zmiňují:
- bývalý šéf Řízení letového provozu ČR Jan Klas,
- dřívější generální ředitel Letiště Praha Václav Řehoř,
- současní členové představenstva Martin Kučera nebo Marek Mastník, který se v květnovém výběrovém řízení umístil mezi třemi nejlépe hodnocenými kandidáty.
Jiří Pos, který štafetu předal Lašákovi letos v srpnu, o pozici znovu zájem nemá. Zdroj: Zdopravy.cz.
Proč na tom záleží
Letiště Praha je jediný provozovatel letiště, které obsluhuje hlavní město, a klíčová rozhodnutí o jeho budoucnosti – od kapacity terminálů přes odbavovací technologie až po letos zvýšený poplatek za cestujícího – stojí na dlouhodobé strategii. Tu má schvalovat stabilní vedení, ne lidé, kteří ve funkci nevydrží ani čtvrt roku. Spor o to, kolik si má stát z letiště brát na dividendách a kolik má zůstat na investice do modernizace, přitom pokračuje už přes rok. Časté střídání lidí ve vrcholných funkcích jen zvyšuje riziko, že se modernizační plány zpozdí nebo změní směr dřív, než je cestující vůbec pocítí.
